Zubři, pratuři a světově unikátní rezervace
Lenka Krákorová, manažerka akceleračních programů, vyjela na výlet do bývalého vojenského areálu Milovice. Svůj velký zážitek i zajímavosti ze světa obnovené krajiny přenesla na papír. Co nás mohou naučit pratuři? K čemu je jejich rezervace dobrá? A jak Akcelerátor Cen SDGs, na kterém spolupracujeme, pomáhá v praxi?
Chovám velkou úctu k lidem, kteří o svých hodnotách nemusí mluvit. Žijí je. K lidem, v nichž se snoubí profesionalita s pokorou, odbornost s laskavostí. Dalibor Dostál, kterého jsem poznala coby účastníka Akcelerátoru Cen SDGs, pro mě beze zbytku jednoho z takových lidí ztělesňuje.
Od roku 2015 v bývalém vojenském areálu Milovice pracuje na návratu velkých kopytníků do volné přírody tak, aby se do zanedbaného území plného invazivních porostů vracela rozmanitost. Dnes jsem díky jeho úsilí a houževnatosti mohla spatřit to, co nikde jinde na světě neuvidíte: pratury, divoké koně a zubry v jedné lokalitě.
Během tříhodinové prohlídky jsem žasla, kolik toho o přírodě nevím, a kochala se rozkvetlou loukou v místech, kde ještě před pár lety kvetla sem tam nějaká osamělá kopretina. Dívala se dětskýma očima a s dětským nadšením na obrovská zvířata, která si zároveň prohlížela nás a vnímala, že, na rozdíl od zoo, tady jsem na návštěvě já u nich.
Foto rezervace: Monika Kleinová, http://www.monikakleinova.cz/
Chytrá zvířata
Po vjezdu na pastviny si nešlo nevšimnout vyšlapaných úzkých cestiček. Zcela samozřejmě jsem předpokládala, že jde o stezky vyšlapané lidmi při péči o zvířata a prostředí. Zcela samozřejmě… a zcela chybně.
Stádo praturů se totiž po krajině pohybuje v husím průvodu. Činí tak proto, aby si zbytečně nepošlapali všechno to jídlo kolem sebe. Do louky se volně rozmístí až ve chvíli, kdy se chystají pást. Znělo mi to o dost chytřeji než naše lidské chování, kdy si často vědomě trávíme vodu i jídlo sami…
Dalibor nás také upozornil, že přestože se krajinou pohybuje cca 150 kusů zvířat, málokde jsou k vidění kravince. Žádné ze stád není totiž jakkoli dokrmováno, natož jakkoli chemicky. A to ani v zimě. Absence ne-přírodních látek tak umožňuje broukům výkaly rychle rozložit a vrátit do půdy živiny i dusík. Toto se u běžného skotu děje hůře. Přísady, kterým naše krávy dokrmujeme, proces rozkladu výrazně ztěžují, a proto čas od času musejí krávy mezi vlastními kravinci na pastvinách kličkovat.
Diverzita a síla přírody
Všechna stáda, jak divokých koní, tak praturů i zubrů, zůstávají ve volné krajině po celý rok. Maximální množství zvířat tedy určuje zimní období, to nejchudší na biomasu. V “zelených” měsících stáda spásají to nejchutnější a nejšťavnatější. S přibývající zimou ocení i méně lákavou nabídku – vč. kopřiv nebo ostružin. V zimě přijde čas na suché traviny či větvičky křovin.
Svou přirozenou činností tak kopytníci vytvářejí prostor pro návrat rozmanitějších druhů rostlin. Ty poskytují vhodné podmínky pro nezvykle vysoké počty motýlů. V rezervaci v přirozené symbióze s velkými savci žijí také zajíci, křepelky, koroptve, zaznamenaný tu byl i výskyt vlka.
Ne vždy se prý návštěvám podaří zahlédnout jak pratury, tak divoké koně i zubry. My dnes to velké štěstí měli. Zubří stádo se k nám dokonce přiblížilo na pár desítek metrů. Stáhli jsme se pomalu do aut a poodjeli. Jistě, měli přednost. To my jim bránili v průchodu jejich územím.
Foto rezervace: Monika Kleinová, http://www.monikakleinova.cz/
Když se spojí dobro a dobro
Na konci setkání dostal Dalibor otázku, co by teď nejvíce potřeboval. S odpovědí nezaváhal – dlouhodobou stabilitu.
V projektech podobných milovické rezervaci vidíte výsledky své práce až v řádu let. Stabilní podmínky pro rozvoj takového projektu jsou tedy tou zásadní podmínkou pro úspěch. Daliborovi se od roku 2015 podařilo milovickou oblast pro kopytníky rozšířit z původních 40 na 350 ha. Vzhledem k ojedinělosti jeho aktivit se však kontinuálně potýká s řadou legislativních a byrokratických opatření, které na takový typ činnosti zatím nejsou vždy ideálně připraveny.
Na setkání s námi byli také Tereza a Robert Plickovi. I tito dva, oba právníci, se se svým projektem Hlas zvířat zúčastnili Akcelerátoru Cen SDGs. A tento pár, plně vytížený svými vlastními aktivitami, dnes nabízel Daliborovi případnou právní podporu, pokud by byla třeba.
Tak jsem tam tiše stála a cítila směs radostné blaženosti, úžasu, respektu, a zároveň pýchy.
Že mám možnost se díky své práci potkávat s tak úžasnými projekty.
S úžasnými lidmi v nich.
Že jsem dnes neudělala vůbec nic, a přesto se hodně stalo.
Že můžu už šestým rokem pracovat v Impact Hubu. V organizaci, která propojuje, pomáhá a rozvíjí.
Více informací o projektu, krátké dokumentární filmy i novinky České krajiny najdete zde. Podpořit ji můžete např. přispěním na účet 2100540679/2010 nebo dárcovskou SMS ve formátu DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 poslanou na číslo 87 777.
Zdroj titulní foto: Monika Kleinová, http://www.monikakleinova.cz/
